Města jsou domovem přibližně 40 % obyvatel EU. Poskytují přístup k mnoha různým pracovním příležitostem, lepší přístup k veřejné dopravě apod. Zároveň také čelí sociálním a ekologickým problémům, včetně chudoby, vysokých nákladů na bydlení, diskriminace, kriminality, znečištění ovzduší a hluku. Které město je nejčistší nebo nejbezpečnější? Ve kterém městě je snadné najít práci nebo bydlení? Které město má nejlepší kvalitu ovzduší? Odpovědi na tyto otázky a mnohé další naleznete v tomto příspěvku o kvalitě života v evropských městech. Hlavním cílem příspěvku je poukázat na změny v kvalitě života obyvatel evropských měst v důsledku dopadů globální pandemické situace. Data byli zpracované a analyzované pro 83 evropských měst za rok 2020. Tento příspěvek je výsledkem průzkumu vnímání kvality života v evropských městech z pohledu vybraných ukazatelů udržitelného rozvoje. Zároveň uvádí některá doporučení pro možné změny nežádoucího stavu.

Města jsou důležitým motorem hospodářského růstu v EU. Právě ve městech, kde žije nejvíce občanů, je největší podíl na hrubém domácím produktu (HDP), kde se provádí velká část politik a legislativy EU a kde se vynakládá významný podíl fondů EU (Schmeidler 2010). Města nabízejí dobrý přístup ke vzdělání, inovacím a kultuře díky koncentraci univerzit, výzkumných ústavů, muzeí a dalších míst. Samozřejmě města čelí také mnohým sociálním, ekologickým, dopravním problémům. Národní politiky samy o sobě tyto problémy nemohou vyřešit. Města musí navrhnout svou vlastní politiku přizpůsobenou jejich situaci, aby řešila jejich problémy. V poslední řadě musí města také reagovat na globální výzvy, jako je změna klimatu, a celoevropské trendy, jako je stárnutí. Města hrají důležitou roli v posunu směrem k uhlíkově neutrální ekonomice a v tom, aby se pro ně staly atraktivnějším místem život (Hájková 2011). Pandemie COVID-19 měla tendence nejprve dorazit do větších a propojenějších měst v Evropě, jako je Milán, Madrid a Londýn, než se rozšířila do menších center a venkovských oblastí. Se zrušením omezení města hledají nové způsoby, jak zajistit přístup ke svým statkům a službám při zachování bezpečné sociální vzdálenosti a zároveň při zachování požadované kvality života. Města jako Paříž a Brusel dala více prostoru chodcům a cyklistům, což usnadní jak aktivní mobilitu, tak sociální distancování (Sharifi, Khavarian-Garmsir 2020).  

Data a metodika

Hlavním cílem příspěvku je poukázat na změny v kvalitě života obyvatel evropských měst v důsledku dopadů globální pandemické situace. K dosáhnutí hlavního cíle příspěvku byly použité následující datové soubory. První datový soubor obsahující „konvenční“ označení a kódy otázek/odpovědí, odpovídající otázkám a odpovědím uvedeným v anglické předloze dotazníku Evropské komise pro obyvatele evropských měst. Kromě údajů odpovědí tento soubor obsahuje i paradata, jako např. čas a datum rozhovoru, váhové faktory a vzorové podkladové údaje. Druhý datový soubor, který byl použit je Eurobase. Tento kódovací systém byl vyvinut Eurostatem a byl revidován a rozšířen tak, aby se dal uplatnit do verze průzkumu vnímání kvality života. Vybranými ukazateli udržitelného rozvoje z pohledu kvality života, které byli zkoumány jsou oblasti: celková spokojenost s místem na život, služby a vybavení, kvalita životního prostředí, ekonomický blahobyt, veřejná doprava, inkluzivní město, kvalita veřejné správy, bezpečnost a kriminalita. Data byli zpracované a analyzované pro 83 evropských měst za rok 2020. Výsledkem příspěvku je průzkum vnímání kvality života v evropských městech z pohledu vybraných ukazatelů udržitelného rozvoje. K vizualizaci výsledků byl použitý geografický informační systém RegioGIS volně dostupný na stránkách EuroGeographics, jako i podkladové mapy a grafy z Eurostatu.

Výsledky

Tato kapitola je věnována výsledkům práce, které zobrazují vybrané ukazatele udržitelného rozvoje, kterých naplňování přispívá k zvyšování požadované kvality života v jednotlivých městech. 3.1 Spokojenost s bydlením v městě Kvalita života závisí na aspektech, které může ověřit někdo jiný a aspekty, které si může ověřit pouze jednotlivec. Například, něčí příjem lze ověřit, ale ne zda je to on nebo ona s tímto příjmem spokojeni. To platí i pro mnohé další problémy, jako je zaměstnanost, znečištění ovzduší, veřejná doprava, bezpečnost a další (Eurostat 2016). Pouze primární výzkum např. dotazník, může odhalit skutečné zkušenosti lidí, názory, pocity a vjemy. Mnoho problémů spojených s kvalitou života závisí na tom, kde žijete, od nákladů na bydlení po čistý vzduch, od kulturních zařízení po dopravu až po příležitosti, jako je přístup do muzeí, a rizika, jako je kriminalita (Marans 2015). Tato kapitola uvádí výsledky spokojenosti obyvatel s životem ve městě a rozsah, v jakém se za posledních pět let změnila.

Spokojenost s bydlením je vyšší v jiných než hlavních městech (91 % oproti 87 % v hlavních městech). Nižší spokojenost je ve městech s více než 1 milionem obyvatel. Velké rozdíly v rámci tohoto ukazatele v jednotlivých zemích jsou zejména v Itálii, Řecku a Turecku a celkově na jižní a východní periferii EU, kde je tento ukazatel pod hranicí 78 %. Mezi 83 městy zahrnutými do průzkumu jsou Kodaň a Stockholm na prvním místě s přibližně 98 % obyvatel spokojených s životem ve svém městě. Těsně za nimi jsou Zurych, Gdaňsk, Braga a Oslo, Hamburg s přibližně 97 % obyvatel spokojených s životem ve svých městech. Největší nárůst spokojenosti (kolem 3 pb) můžeme vidět v Dortmundu (96 %), Ostravě (87 %) a Bologne (93 %). Města, kde míry spokojenosti nejvíce klesly jsou Valletta (81 %, -9 pb), Riga (81 %, -8 pb), Řím (75 %, -6 pb) a Krakov (90 %, -6 pb). Naopak nejvíc nespokojených obyvatel žije v hlavním městě Srbska Bělehrad 63 % Palermo, 64 % Athens 64 % Istanbul, 66 % Skopje, 68 % Tirana, 70 % Naples, 70 % Rome 75 %, Miskolc 80 %. Město Praha dosahuje hodnotu 93 %, Bratislava 92 %, Košice 95 % (EC/DG REGIO 2020). 3.2 Bezpečnost v městě a inkluze Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj má za cíl učinit města inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná. EU se zavázala tento program realizovat. (Moallemi, Enayat A, Malekpour, Shirin, Hadjikakou, Michalis, Raven, Szetey, Moghadam, Mahdavi, Bandari, Reihaneh, Lester, Bryan, Brett 2019). Habitat OSN definoval inkluzivní město takto: „Je to místo, kde každý, bez ohledu na své ekonomické možnosti, pohlaví, rasu, etnikum nebo náboženství, se může podílet na sociálních, ekonomických a politických příležitostech, které města nabízejí.“ Nová městská agenda pak počítá s městy, která ‚upřednostňují‘ bezpečná, inkluzivní, dostupná, zelená a kvalitní veřejná prostranství, která jsou přátelské k rodinám, posilují sociální a mezigenerační interakce a podporují sociální soudržnost, začlenění a bezpečnost v mírumilovných a pluralitních společnostech. Tato kapitola obsahuje dvě podkapitoly. První se zaměřuje na bezpečnost, důvěru a kriminalitu. Druhá popisuje, zda si lidé myslí, že jejich město je dobrým místem k životu pro rasové a etnické menšiny, pro imigranty, gaye a lesby, a třetí na pracovní příležitosti (Flores 2019). V městech v tomto výzkumu se tři ze čtyř obyvatel cítí bezpečně při chození v noci v jejich městě. V top 10 městech, 90 % nebo více obyvatel se cítí bezpečně. V pěti městech, méně, než polovina obyvatel se však cítí bezpečně: Atény, Řím, Sofie, Lutych a Marseille. Tento ukazatel je součástí OSN Cíle udržitelného rozvoje: cíl 16 – Podporovat mírové a inkluzivní společnosti (ukazatel).

Města na jihu EU zaostávají s 67 % obyvatel spokojeným s pocity bezpečnosti v městě, což je o 18procentních bodů méně než v severních městech. V západních a východních městech EU je tento podíl spokojenosti na 75 % resp. 72 %. Poměrně mnoho měst se však od těchto regionálních trendů odchyluje. Vysoký podíl mají Oviedo (ES), Braga (PT) a Málaga (ES), kde se obyvatelé cítí bezpečně (85 % nebo více), výrazně nad průměr měst na jihu EU. Białystok (PL), Lublaň (SI) popř Cluj-Napoca (RO) má také mnohem vyšší skóre než východní EU města. Marseille (FR) a Lutych (BE) naopak bodují hluboko pod průměrem měst v západní EU. V některých zemích se pocit bezpečí podstatně odlišuje od jednotlivých měst. Významné rozdíly mezi městy uvnitř země se nacházejí také v Řecku, Bulharsku, Itálii, Belgii (Gallup World Poll 2019). Více lidí se cítí bezpečně v malých městech. Ve městech s méně než 250 000 obyvatel, 80 % obyvatel se cítí bezpečně ve srovnání s pouze 67 % ve městech s více než 5 miliony obyvatel. (Mason 2013). Nejlepší výsledky v rámci tohoto ukazovatele dosahuje Copenhagen (DK) 94 % Oviedo (ES) 93 % Aalborg (DK) 93% Stockholm (SE) 92 %. Naopak nejhorší výsledky dosahují města Athens (EL) 38 % Rome (IT) 40% Sofia (BG) 41 % Liège (BE). Město Praha dosahuje hodnoty 66 %, Bratislava 72 % a město Košice 75 %. Z hlediska ukazovatele vnímání bezpečnosti v rámci míry kriminality byl zkoumán indikátor počtu loupeží, odcizení finančních prostředků, majetku obyvateli jednotlivých měst.

Největší celkový podíl obyvatel, kterým byly ukradeny peníze nebo majetek jsou v městech Atény (EL) a Skopje (MK). Tyto dvě města s mírou krádeží 44 %, respektive 42 %, představují extrém v rámci EU. Riziko krádeže je v hlavních městech vyšší než v jiných městech (18 % versus 15 %). Například míra krádeží je 27 %. Brusel (BE), ale klesá na 14 % v Lutychu (BE). Podobně v Nizozemsku je míra krádeží o devět procentních bodů vyšší v Amsterdamu. Nejlepší hodnoty v rámci tohoto ukazovatele dosahují města Białystok (PL) 6 % Valletta (MT) 6 % Nikósie (CY) 7 % Aalborg (DK) 7 %. Košice dosahují hodnotu 12 %, Bratislava 16 %, Praha 19 %. Dále bylo zkoumáno, zda je město dobrým místem k životu pro rasové a etnické menšiny, pro imigranty, gaye a lesby.

Diskriminace sexuálních a genderových menšin je více rozšířené a společensky akceptované než prakticky jakýkoli jiný druh diskriminace po celém světě, podle Williams Institut Global Acceptance Index (GAI). V rámci EU, Listina základních práv zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace. Kromě toho, Směrnice o rovnosti v zaměstnání (2000/78/ES) zakazuje diskriminace na základě sexuální orientace na pracovišti. Nicméně, například politická debata v Polsku nedávno zaměřená na přítomnost homosexuálů, kde asi 30 obcí a provincií se prohlásily za „zóny bez LGBT“. Osm z deseti obyvatel (78 %) považuje své město za dobré místo pro život gayů a lesbiček. Názory se však liší mezi městy. V Glasgow (UK) to zvažuje prakticky každý jako dobré místo pro život, zatímco v Ankaře (TR) jen jeden z pěti lidí. Existují velké rozdíly mezi EU. Na jedné straně západní krajiny EU (83 % a více) a na druhé straně západní Balkán (37 %). Východní města EU mají tendenci mít nižší skóre (68 %), s několika dokonce pod 50 % v Polsku a Rumunsku. Nejlepší hodnoty dosahují města jako Glasgow (UK) 99 % Luxembourg (LU) 98 % Hamburg (DE) 98 % Oslo (NO) 98 %. Naopak nejhorší jsou města Tirana (AL) 27 % Piatra Neamţ (RO) 32 % Skopje (MK) 32 %. Praha dosahuje hodnotu 92 %, Bratislava 80 %, Košice 72 %. Dalším ukazovatelem, který byl zkoumán prostřednictvím měst ve výzkumu bylo, zda je snadné sehnat práci, najít bydlení a pokrýt své výdaje. Města jsou centry zaměstnanosti.

Například v Praze (CZ) si čtyři z pěti obyvatel myslí, že je snadné najít si práci, zatímco v Palermu (IT) to nemyslí téměř nikdo. V zemích s více než jedním městem v průzkumu má hlavní město tendenci dosahovat lepších výsledků než ostatní, což podtrhuje tento pracovní trh v těchto městech, který je dynamičtější. V některých zemích se ukazatel mezi městy výrazně liší. Například v Česku, na Slovensku a v Polsku mají hlavní města nejvyšší skóre, zatímco ostatní mají (mnohem) nižší skóre. V Praze (CZ) 81 % obyvatel si myslí, že je snadné najít práci, zatímco v Ostravě souhlasí pouze 26 %. (CZ). Na Slovensku je rozdíl mezi nejlepším městem, Bratislava (69 %) a nejhůře si vedou Košice (27 %) 42 p. V Polsku je podobný rozdíl mezi Varšavou (63 %). Velké rozdíly jsou také mezi městy v Itálii, Belgii, Maďarsku a Německu. 3.3 Zelené města Zelené městské oblasti mohou zlepšit kvalitu života ve městech poskytováním míst k relaxaci a socializaci nebo ke sportu. Zelená městská prostranství mohou také pomoci město ochladit během horkého léta a mohou zlepšit kvalitu vzduchu. Čtyři z pěti obyvatel (77 %) jsou spokojeni se zelenými plochami ve svém městě. Jižní města EU a ty na západním Balkáně a v Turecku mají relativně nízkou míru spokojenosti, kolem 60 %. Nicméně, několik měst na jihu EU dosáhlo opravdu dobrých výsledků, včetně Bologne (86 %) a Turín (81 %) v Itálii a Oviedo (83 %) ve Španělsku. Na druhou stranu, několik měst ze západní EU má špatné skóre: Marseille (FR, 65 %) a Lutych (BE, 76 %) ve srovnání s průměrem 86 %. Celkově jsou lidé žijící v hlavních městech (74 %) méně spokojenější, než v hlavních městech (79 %). Košice dosahují hodnotu 73 %, Bratislava 55 %, Praha 79 %.

Přestože se kvalita ovzduší za poslední desetiletí zlepšila, znečištění ovzduší v mnoha evropských městech převyšuje kvalitu ovzduší v rámci EU standardu. Znečištění ovzduší má na lidi velký dopad, a to především v oblasti zdraví. Obavy o kvalitu ovzduší jsou výraznější ve městech jižní a východní EU. Na jihu a východě EU je pouze polovina obyvatel (49 %, resp. 52 %) spokojeno s kvalitou vzduchu ve srovnání s celkovým průměrem 62 %. Pro skupinu měst na západním Balkáně a v Turecku, je průměr 51 %. Spokojenost s kvalitou ovzduší je v hlavních městech nižší než v ostatních městech. Spokojených je pouze 57 % obyvatel hlavního města ve srovnání s 66 % v ostatních městech. Obyvatelé větších měst se více obávají o kvalitu ovzduší. V průměru 71 % lidí žijících ve městech do 250 000 obyvatel jsou spokojeni ve srovnání s 62 % u měst mezi 250 000 a 1 milionů a 58 % pro města s 1 až 5 miliony obyvatel.

Nejlepší výsledky dosahují města Zurich (CH) 93 % Oulu (FI) 89 % Helsinki (FI) 89 % Aalborg (DK) 88 % Bialystok (PL) 88 %. Naopak nejhorší výsledky dosahují města Skopje (MK) 13 % Krakov (PL) 18% Bukurešť (RO) 20 % Ostrava (CZ) 25 % Sofia (BG) 27 %. Praha dosahuje hodnoty 61 %, Bratislava 55 %, Košice 55 %. 3.4 Sumarizace výsledků V roce 2020 bylo 9 z 10 lidí spokojeno s bydlením ve svém městě. Ve většině měst na východě EU se většina obyvatel domnívala, že kvalita života se tam za posledních pět let zlepšila, zatímco v jiných městech si většina obyvatel myslela, že zůstala stejná. V pěti městech (Athény, Řím, Sofie, Lutych a Marseille) se méně, než polovina obyvatel cítila bezpečně při nočním chození po městě ve srovnání s více než 90 % v 10 nejlepších městech. Prakticky ve všech městech považovala většina obyvatel tyto místa jako dobrá místa k životu pro přistěhovalce, seniory a mladé rodiny s dětmi. Více obyvatel vidělo své město jako dobré místo pro gaye a lesby než ve zbytku země. V 11 městech si však jen menšina myslela, že je to dobré místo pro život gayů a leseb, například jsem patřila města také v Slovenské republice. Méně, než jeden ze čtyř obyvatel ve městech na jihu EU si myslí, že je snadné najít si dobrou práci, zatímco méně než jeden ze tří obyvatel v severních a západních městech považovali za snadné najít si dobré bydlení za rozumnou cenu. Rezidenti větších měst mají větší tendenci využívat MHD oproti osobní automobilové dopravě. Celkově byly s veřejnou dopravou spokojeny tři čtvrtiny obyvatel města, i když v šesti městech v Albánii, Itálii, Kypru, Severní Makedonii a Srbsku byla spokojena méně než polovina. Spokojenost s četností veřejné dopravy měla největší vliv na celkovou spokojenost s hromadnou dopravou. Osm z deseti obyvatel města bylo spokojeno se zelenými plochami a veřejnými prostranstvími. Nicméně pouze dva ze tří obyvatel ve městech jižní EU, západního Balkánu a Turecka s nimi byly spokojeny. Přibližně 63 % obyvatel města bylo spokojeno s kvalitou ovzduší, hluku a čistoty v jejich městě. Procenta klesla zejména ve velkých městech, hlavních městech a městech na jihu EU. Celkově se místní veřejné správě daří dobře. S časem stráveným na úřadech byli spokojeni v průměru tři z pěti obyvatel města k přijetí vyřešení požadavku. Obyvatelé také mají přístup k online informacím o místních službách a nevnímali žádnou korupci v místní správě. Navzdory celkově dobrému skóre musí několik měst ještě zlepšit svou místní veřejnou správu. Ve 20 městech většina obyvatel nebyla spokojena s rychlostí administrativy, zatímco ve 38 městech se většina domnívala, že v místní veřejné správě se vyskytuje a roste korupce.

Závěr

Během posledních desetiletí byla města v EU vystavena kombinaci různých vlivů, tj. jak pozitivních přestaveb, tak degradaci v závislosti na rostoucí mobilitě občanů. Nárůst automobilové dopravy způsobil četné sociální konflikty a potíže v oblasti životního prostředí, které se staly klíčovými problémy současného urbánního rozvoje. Tyto problémy většinou nejsou ovlivněny velikostí měst a obcí. Ve všech městech velkých, středních i malých existuje nerovnováha mezi potřebou transportu a geografickou rozprostřeností nových oblastí urbánního rozvoje. To dává vzniknout celé řadě problémů včetně kongesce, časových ztrát, růstu onemocnění horních cest dýchacích, nárůstu dopravních nehod, zhoršení kvality ovzduší a sociálním deviacím. Příspěvek odhaluje, ve kterých městech jsou lidé spokojeni s řadou veřejných služeb. Zachycuje zkušenosti lidí například s kriminalitou a jejich pocity, například kdy se cítí bezpečně. Tyto výsledky jsou důležité pro tvůrce politik na evropské, národní a městské úrovni. Mohou pomoci určit priority Investice politiky soudržnosti a mohou podporovat výměny politik jako součást městské agendy pro EU. Ukazuje se, že lidé žijící ve městech na severu EU jsou se svým městem nejspokojenější, ale ve městech na východě EU je spokojenost v porovnání s ostatními roky stále rychlejší. Lidé žijící ve velkém městě jsou více spokojeni s veřejnou dopravou, ale ti, kteří žijí v menších městech, se naopak cítí bezpečněji, když chodí v noci sami. Většina lidí si myslí, že jejich město je dobrým místem pro menšiny, ale v některých městech si méně, než polovina obyvatel myslí, že tomu tak skutečně je. Z hlediska kvality správy města jsi například polovina obyvatel města myslí, že v jejich městské správě existuje korupce, ale v nejhorších městech si čtyři z pěti myslí, že tomu tak je, ve srovnání s pouze jedním z pěti v nejlepších městech.   Použitá literatúra

• EC/DG REGIO. 2020. Quality of life in European cities survey. In: European Commission. [online]. [cit. 18. 10. 2022]. Dostupné na internete: Quality of life in European cities – Regional Policy – European Commission (europa.eu)
• 2016. Analytical report on subjective well-being, 2016 edition, Publications Office of the European Union, Luxembourg.
• Flores, A.R. 2019, Social acceptance of LGBT people in 174 countries: 1981 to 2017, retrieved from https:// williamsinstitute.law.ucla.edu/wp-content/uploads/GAI-Update[1]Oct-2019.pdf
• Hájková, N. 2011. Postoje členských států EU k budoucímu nastavení politiky hospodářské a sociální soudržnosti (Doctoral dissertation, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií).
• Marans, R.W. 2015. Quality of urban life and environmental sustainability studies: Future linkage opportunities, Habitat International, Volume 45, pp. 47-52.
• Mason, P., Kearns, A. and Livingston, M. 2013, ‘Safe Going’: The Influence of Crime Rates and Perceived Crime and Safety on Walking in Deprived Neighbourhoods, Social Science and Medicine (1982), 91, 15-24
• Moallemi, Enayat A, Malekpour, Shirin, Hadjikakou, Michalis, Raven, Rob Szetey, Katrina Moghadam, Mehran Mahdavi, Bandari, Reihaneh, Lester, Rebecca, Bryan, Brett A. 2019. Local Agenda 2030 for sustainable development. In: The Lancet Planetary Health. 3, Issue 6, pp. 240-24. DOI: https://doi.org/10.1016/S2542-5196(19)30087-7.
• Schmeidler, K. 2010. Mobilita, transport a dostupnost ve městě. Key Publishing. [online]. [cit. 10. 10. 2022]. Dostupné na internete: Mobilita-transport-a-dostupnost-ve-meste.pdf
• Sharifi, A., Khavarian-Garmsir, A. R. 2020. The COVID-19 pandemic: Impacts on cities and major lessons for urban planning, design, and management, In: Science of The Total Environment, Volume 749, ISSN 0048-9697.

    Milan Douša, PhD. Expert, Smart Cities Klub m.dousa@smartcitiesklub.sk +421 911 481 645 Smart Cities Klub Palisády 1, 811 01 Bratislava Slovakia smartcitiesklub.sk smartcityacademy.sk